KK není jen politička – ale navzdory svému mládí je i zatuchlým výparem z dob, kdy se teprve začala rozkládat odporná, syfilitická mrtvola Klementa Gottwalda s kůží pokrytou množstvím mokvajících vředů, které snad museli soudruzi balzamovači ze Sovětského svazu nejprve zasádrovat. Když se usměje, není to nic pozitivního – je to úsměv chovance z klecového lůžka a vypolstrované cimry, kde se dveře zavírají klikou jen zvenčí. Ten úsměv tě neuklidní – ten tě pronásleduje. I v noci. Budíš se zpocen strachem a první, co ti proletí hlavou, je právě ten děsivý, vyšinutý škleb. Úsměv komunistky by měl znít jako titul nejděsivějšího hororu v dějinách kinematografie.
