Pošta je vlastně docela vtipný příklad toho, jak nám ujel vlak do 21. století. A jak jsme mistry světa ve výmluvách, proč něco nejde. A proč by to nemělo jít. Proč bychom se do změn neměli pouštět.
Každý asi chápeme, že je třeba zajistit doručování i do té nejmenší obce v republice, kterých my máme 6254 – ono vůbec územní členění České republiky je na samostatné téma – ale skutečně je jediným možným modelem to, že budeme v obcích hradit režie na budovu ve vlastnictví státního podniku či za běžnou „raketu“ pronajímat prostory od soukromých vlastníků, a to celé provozovat i s „bábou“ za přepážkou? Podotýkám, že je to tak „úspěšný“ model, že Česká pošta nebyla schopna vytvořit zisk ani za pandemie v roce 2020 – to skončila ve ztrátě 1,4 mld. Kč. Tehdy dokonce ztrojnásobila objem doručených zásilek. Jestli náhodou není ten problém i v tom, že v rámci EU máme nejvíce poboček na obyvatele. Tak moc jsme se totiž báli restrukturalizace, až jsme si do dnešní doby přinesli i tenhle umělou zaměstnaností přifouknutý bolševický skanzen se stejnou, pověstnou efektivitou práce. S tímhle myšlením jsme tu ještě teď mohli jíst šedivé, normované, uniformní jídlo ve státním podniku Restaurace a jídelny.
Horší systém řízení než Keňa
Všechny pošty v okolních zemích prošly v uplynulých letech restrukturalizací. Dostali snad kvůli tomu lidé gangrénu do obou nohou a upadly jim zaživa nohy? Nikoliv. Světe, div se, pošty tam dokonce prosperují. A jsou v zisku! V Německu má monopol na psaní a doručování drobných balíků Deutsche Post DHL Group, což je obyčejná akciová společnost. Přesto lidé nekvičí před budovou Bundestagu a nehrozí holí na demoškách Proti bídě, že to není ryze státní. Bohatě totiž stačí, že tenhle model plní svou funkci. Obce se zároveň starají o to, aby vždy byl k dispozici smluvní partner Deutsche Post, který služby zajistí i v té nejmenší vsi. Podobně je tomu tak i v Rakousku. Na stejný systém přešla i Keňa. Dokonce i v Řecku státní Hellenic Post nekončí rok co rok ve ztrátě, a to i přesto, že nemá zdaleka tak hustou síť poboček, jako my, ačkoliv musí zajistit služby i nejzapadlejším obcím na 167 ostrovech. Proboha, i tam žijí staří lidé, co neumí s internetem a musí pro ně být poštovní i platební služby k dispozici. V Amsterdamu má plně digitalizovaná, minimalistická PostNL veškeré pobočky partnerské, doporučené psaní (hrozný přežitek) si vyzvednete třeba ve Sparu. Už před lety si pamatuju, že když jsem tam hledal poštu, tak jsem se docela divil, že tam vůbec neexistuje v té formě, jak ji známe my.
Pojízdná pobočka, partnerská prodejna, obecní úřad, cokoliv…
Celé roky se tahle země řídí stylem „někde na to vezmeme, hlavně nic neměnit“ a už mi vlastně začíná lézt krkem, jak se nikam neposouváme a žijeme si v tom našem domnělém komfortu, kdy ale často udržujeme při životě uživatelsky horší řešení. Všechno fungující již bylo vymyšleno, tak prostě jen zadaptujme na naše podmínky to, co funguje jinde. Nikdo nad námi nevznesl kletbu, že jsme doživotně odsouzeni k tomu, abychom museli docházet výhradně pro služby pošty na Českou poštu, státní podnik.